Daniel Balabán – Tanec života

6. června – 30. září 2018, Zámek 3

Malíř Daniel Balabán (*1957) patří mezi klasiky současné české figurální malby, na domácí umělecké scéně se suverénně pohybuje od poloviny osmdesátých let. Pochází se Šumperka, od roku 1962 však žije v Ostravě. Na přelomu sedmdesátých let studoval Akademii výtvarných umění v Praze u Františka Jiroudka, po absolutoriu se vrátil do Ostravy. Od roku 1993 je vedoucím ateliéru malby, dnes Katedry malby na Ostravské univerzitě, kde sám již více než dvě desetiletí vychovává mladou uměleckou generaci. Je laureátem ceny Michala Ranného za rok 2012. Roku 2014 získal na pražské AVU profesuru pro obor Výtvarné umění se zaměřením na malířství.

Výtvarná tvorba Daniela Balabána těží a navazuje na tradici poválečné české figurace. Současně ji nejen svým výrazným suverénním malířským gestem, ale i historickými a intelektuálními konotacemi a přesahy cenným způsobem překračuje a rozvíjí. Za tři desetiletí svého vývoje se nesmazatelně zapsala do výtvarných souvislostí nejen v rámci regionu Ostravska. Stala se i jedním z výrazných momentů současného českého malířství. Jako jeden z mála příslušníků předrevoluční generace, jež vstupovala do českého umění v průběhu osmdesátých let, dokázal Balabán nosným způsobem rozvíjet v mezičase zatracované a marginalizované médium malby směrem k úspornému, vyzrálému, symptomaticky osobitému a o to cennějšímu současnému výrazu.

Balabánovo malířské gesto staví na výrazně subjektivním vidění a prožívání světa, na rodinné historii, vzpomínkách, záznamech z cest, ale i událostech odehrávajících se ve veřejně sdíleném prostoru. Daniel Balabán je malíř, ale současně neodmyslitelně i pedagog, o své malbě v širokých filozoficko-psychologických souvislostech intenzivně uvažuje. Uvažuje také o polaritě Muže a Ženy, jejich rozdílných světech a možnostech jejich průniku. Tématu odlišnosti žen a můžu ve smyslu prožívání a cítění a následně i umělecké tvorbě ostatně věnoval i svou teoretickou habilitační práci. Přemýšlející malíř s hlubokými přesahy, současně však dostatečně spontánní, osobitý, ponořený do studnic individuálního i kolektivního nevědomí, archetypálních obrazů a zdánlivě všedních situací. Pijící z těchto pramenů plnými doušky a rád také využívající symboliky barev. Také starší bratr širší veřejnosti možná známějšího, předčasně zesnulého prozaika, výtvarného kritika a publicisty Jana Balabána (1961–2010), nesoucí v sobě niternou reflexi jeho výrazné osobnosti i existenciálně laděné, opakovaně literárně oceněné tvorby.

Malba Daniela Balabána je výrazně subjektivní, tak jako výtvarný výraz tolika mimořádných osobností historie umění, aby nakonec mohla přinést obecně platná poselství: symptomatické obrazy, vizuální fragmenty našich soukromých životů i kulturně sdílených obsahů a vzorců. Řada prací osobitým způsobem osciluje na hranici ne snadno dešifrovatelného intimního dokumentu, intelektuálního komentáře či mediální grotesky s prvky černého humoru. Často se tyto vrstvy vzájemně prolínají, popírají a nakonec posilují, aby tak celek bezděčně reflektoval nejednoznačnost výkladů dnešního světa.

Výstava ve Východočeské galerii volně navazuje na loňskou autorovu retrospektivu v Galerii výtvarných umění v Ostravě, oproti ní však staví na současné tvůrčí poloze, výrazu posledních deseti let. Pardubickému publiku tak poprvé představuje cykly věnované symbolické postavě vnitřní Ženy, chvilkovým průnikům mužského a ženského univerza. Ale také obrazům a inspiracím z cest, ukazujícím často známá turistická místa nedílně spojená s vnímáním lokální kulturní identity, nazřená však novým, zcela osobitým malířským způsobem.

Přehlídka výrazných velkoformátových prací předního autora současné české figurální malby bude doplněna odbornými komentovanými prohlídkami a didaktickými pořady pro děti a školní mládež, cílícími na současné aktuálně velmi recipované uchopení mužských a ženských rolí v rodinném životě i ve společnosti.

Kurátorka výstavy: Marcela Rusinko